Metallica

Životopis

Metallica je jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších metalových kapel všech dob, která ve svých počátcích vytvořila základ thrash metalu a v dalších desetiletích přepsala hranice tvrdého metalového žánru a mainstreamového popu tak, že jí to někteří sice nikdy neodpustili, zároveň se však díky tomu stala Metallica jednou z nejpopulárnějších kapel všech dob. To všechno přitom proběhlo docela rychle. Mezi syrovou energií a speed metalem na debutu Kill 'Em All z roku 1983 a masově oblíbeným "černým albem" bylo pouhých 8 let. Kapela vydávala jedno památné album za druhým a každé toto nové album určovalo vývoj metalu v celosvětovém měřítku.

Metallicu založil v roce 1981 v Los Angeles bubeník dánského původu Lars Ulrich poté, co sháněl místní hudebníky pro založení nové kapely. Nakonec se dala dohromady původní sestava kytaristy a zpěváka Jamese Hetfielda, baskytaristy Rona McGovneyho a hlavního kytaristy Davea Mustaina. Ve své nejranější kombinovala kapela rychlá tempa amerických hardcore punkových kapel jako Discharge s vlivy nové vlny britského heavy metalu, ze které vzešly kapely jako Iron Maiden, Tygers of Pan Tang, Diamond Head či Blitzkrieg. Tyto vlivy daly vzniknout thrash metalu, kterým byla Metallica možná ne úplně vynálezcem, ale minimálně velkým průkopníkem.

Vzestup trash metalu a tragická nehoda

Baskytarista McGovney byl po několika nahrávkách nahrazen Cliffem Burtonem, jehož Lars Ulrich s Jamesem Hetfieldem zahlédli v jednom z losangeleských klubů a jeho hraní je zaujalo natolik, že McGovney, který byl v tom klubu přítomen rovněž, prý okamžitě věděl, že pokud bude souhlasit se vstupem do kapely, jeho působení v kapele je u konce.

Po připojení Burtona se kvarteto v roce 1983 pustilo do nahrávání svého prvního alba. Během nahrávání však narůstaly Mustaineovy problémy s drogami a alkoholem. Ty vedly k jeho propuštění z kapely a tak rychle přijali nového kytaristu Kirka Hammetta, aby album dokončil. Debutová, i na žánrově poměry dlouhá, deska Metallicy Kill 'Em All byla vydaná v roce 1983 u nezávislého vydavatelství Megaforce Records. Album přineslo do thrash metalu novou komplexnost a hloubku. Druhé album Ride the Lightning následovalo rychle v roce 1984 a prohloubilo zvuk kapely zařazením klasických tematických kytarových prvků a také temné balady Fade to Black.

Krátce po vydání Ride the Lightning podepsala Metallica smlouvu s velkým vydavatelstvím Elektra Records. S tímto vydavatelstvím spolupracovali na vydání třetího alba Master of Puppets, jenž vyšlo v březnu 1986. Master of Puppets se pro Metallicu stalo významným průlomem oslovujícím široké publikum, aniž by se snížilo postavení kapely v hudebně konzervativní metalové komunitě. Byla to do té doby jejich nejprodávanější deska a jak se později ukázalo, bylo to také album, které dalo vzniknout i mnoha dalším kapelám anebo písní. Později téhož roku skupinu bohužel postihla tragédie, když při turné po Švédsku havaroval jejich autobus kvůli ledovce a Cliff Burton následkům nehody podlehl.

Když se kapela rozhodla pokračovat, byl na Burtonovo místo vybrán baskytarista kapely Flotsam and Jetsom - Jason Newsted. V roce 1987 už Jason Newsted s kapelou koncertoval a v tomtéž roce vyšel jeho první nahraný materiál s Metallicou na krátkém albu Garage Days Re-Revisited, což bylo vlastnoručně vyrobené EP s covery, které kapela nahrála ve své zkušebně. V roce 1987 Metallica také vzdala hold svému zesnulému baskytaristovi video kompilací Cliff 'Em All. Ta obsahovala dosud nezveřejněné koncertní záběry a soukromá domácí videa s Burtonem.

Nová Metallica

V roce 1988 se kapela vrátila s koncepčně ambiciózním čtvrtým studiovým albem ...And Justice for All. Před touto deskou Metallica otevřeně odmítala aspekty hudebního průmyslu, které považovala za neupřímné a umělé. Když ale začalo být nesmírně populární MTV a hudební videoklipy, kapela se po počátečním odmítání přeci jen rozhodla natočit svůj vůbec první hudební videoklip, a to konkrétně ke skladbě One.

Skupina však zcela přešla do mainstreamu až s eponymním albem Metallica, díky obalu známém též jako "černé album" z roku 1991, a změnili své delší písně za stručnější. Díky uhlazené vrstvené produkci spíše pop-rockového producenta Boba Rocka a posunu od thrash metalu k výrazně melodickým hardrockovým hitům jako Wherever I May Roam a Enter Sandman se stadiónovými refrény se album stalo číslem jedna a jen v USA se ho prodalo přes sedm milionů kopií. Na podporu této desky Metallica vyrazila na dlouhé turné, během něhož byli hudebníci na cestách téměř nepřetržitě dva roky.

V 90. letech změnila Metallica pravidla pro všechny heavy metalové kapely a poté, co oslovila metalovou komunitu, si získala přízeň i u běžných posluchačů hudby a hudebních novinářů. Žádné jiné heavy metalové kapele se nikdy nepodařil tak velký komerční úspěch jako jim.

Během dlouhé pauzy před očekávaným pokračováním Metallicy – albem Load vydaného v roce 1996 - však skupina ztratila část svého původního publika. S nástupcem popularity grunge se změnila i image kapely směrem k alternativnímu rocku. Členové kapely se dokonce ostříhali a o něco později začali po vzoru Nirvany a Alice in Chains hrát v té době velice oblíbené akustické koncerty. V případě Metallicy často podpořené symfonickými orchestry. Ačkoliv Metallica znovu nebyla první, kdo by spojil metal s vážnou hudbou, tyto pokusy se již objevovaly na konci 80. let hlavně ve skandinávských zemích, byla to stejně jako v případě trash metalu znovu Metallica, kdo tento způsob prezentování původně metalové hudby významně zpopularizoval.

Trable s fanoušky a Napsterem

Přestože se deska Loud stala po svém letním vydání hitem, v hitparádě se umístila na prvním místě a během dvou měsíců se jí prodaly tři miliony kopií, někteří členové fanouškovské základny Metallicy si stěžovali na změnu image a také na rozhodnutí skupiny stát se headlinerem šestého ročníku festivalu Lollapalooza. Jednalo se v té době o jakýsi střet generací. Lollapalooza byl festival spojovaný s tehdejšími teenagery a ti, co vyrůstali na Metallice v 80. letech, tohle brali jako jakousi zradu jejich hudebních hodnot. Z dnešního pohledu to není zase tak dobře pochopitelné, ale v podstatě se to dá přirovnat k tomu, na co si stěžovalo mnoho posluchačů v minulé dekádě, když se například kapela Fall Out Boy z původního spíše skejťáckého a punk-rockového zvuku přesunula směrem k rádiovému tanečnímu popu a začala se prezentovat jako popová skupina, což někteří jejich původní fanoušci také nikdy nepochopili. Ač se jedná o úplně jiné kapely, problém střetu hudby dvou rozdílných generací zde zůstává.

Re-Load kombinující nový materiál se skladbami vynechanými z původní desky Load se objevilo v roce 1997. Navzdory docela špatným recenzím se prodávalo album typicky svižným tempem a vyšlo z něj několik úspěšných singlů včetně Fuel a The Memory Remains. Ač se tedy jednalo o album "odpadlíků", vedlo si v hitparádách velice dobře.

I v roce 1998 si připravila Metallica zčásti album odpadlých písní. Tentokrát to byly B-strany singlů a různé rarity. K tomu navíc obsahovalo album i předělávky.

Většinu roku 2000 strávila Metallica spíše v soudních sporech a novinových přestřelkách, když stála v čele právního útoku proti společnosti Napster. Ta byla jakýmsi předchůdcem dnešního Spotify a nabízela hudbu zcela zdarma.

Díky kapele bylo ze služby odstřihnuto více než 300 000 uživatelů a tento spor zahájil velkou debatu o tom, jak nakládat s duševním vlastnictvím v případě digitálních děl a v případě jejich sdílení na internetu. Metallica nakonec nedlouho poté překvapivě žalobu proti Napsteru stáhla. Nikdy nebylo pořádně vysvětleno proč. Předpokládá se, ale že skupina vycítila, že jejich rázný postoj vůči internetovému sdílení hudby by jim mohl vzhledem ke vztahům k veřejnosti spíše uškodit než pomoct a možná taktéž vycítili, že je to boj s větrnými mlýny, který se proti novým technologiím nedá vyhrát a lidé si s nástupem internetu vždy najdou cestu, jak hudbu sdílet.

Další hledání nového baskytaristy

V lednu 2001 oznámil baskytarista Jason Newsted svůj (relativně) smírný odchod z kapely, který byl dle pozdějších vyjádření zřejmě způsoben únavou a nepohodnutím s Jamesem Hatfieldem. Hetfielda, Hammetta a Ulricha tak prozatím ve studiu nahradil samotný producent Bob Rock. Nahrávání nového alba bylo však pozastaveno, protože Hetfield přiznal své vleklé problémy s alkoholem a nastoupil do odvykacího zařízení. Skupina tak pokračovala až dalším rokem a deska St. Anger vyšla v polovině roku 2003.

Po dlouhém hledání baskytaristy byl vybrán bývalý baskytarista Ozzyho Osbourna a Suicidal Tendencies Robert Trujillo, jenž se připojil k Metallice na světovém turné v letech 2003-2004. O čtyři roky později se kapela vrátila s Death Magnetic - energickým albem, které mnozí pojmenovali jako částečný návrat ke kořenům z počátku 80. let. Album řídil bývalý producent Slayer, ale také hip-hopový guru Rick Rubin, který nahradil dlouholetého producenta kapely Boba Rocka. Zatímco na St. Anger měl údajně Kirk Hammett zakázáno hrát kytarová sóla, na Death Magnetic v tomhle směru nezůstala nit suchá a sóly a riffy se to na albu jenom hemžilo.

Na podzim 2011 vydala Metallica ambiciózní umělecké album Lulu, na němž spolupracovala s poměrně nečekaným hostem - králem nezávislé a alternativní hudby, bývalým zpěvákem The Velvet Underground - Lou Reedem. V roce 2013 vyšel v kinech po celém světě (i ve 3D verzi) film Through the Never kombinující filmové záběry a záběry ze živého vystoupení.

V roce 2019 oslavuje skupina 20. výročí alba se sanfranciským orchestrem S&M tím, že se s nimi znovu spojila a uspořádala další dvojici koncertů s orchestrálními aranžemi svých původních písní. To poskytlo zdrojový materiál pro album S&M2, které bylo vydáno v roce 2020.

Takřka samostatnou kapitolou jsou živá vystoupení. Kapela se stala jedním z nejnavštěvovanějších hudebních jmen všech dob. Na svých velmi dlouhých turné často zavítala i do méně tradičních míst, kam se jiné kapely příliš nedostanou a tím vzniklo i mnoho památných momentů hudební historie. Stojí za to zmínit především jejich koncert v Moskvě v rámci festivalu Masters of Rock organizovaný během pádu Sovětského svazu. Ten je známý jak díky své unikátní atmosféře, tak jen stěží uvěřitelné velikosti publika, jenž čítalo podle odhadů 1 600 000 návštěvníků. Metallica se poměrně často vrací také do Česka.

Vůbec první koncert zde odehrála v Brně na stadionu Za Lužánkami v roce 1993 a od té doby zde vystoupila desetkrát. Včetně hojně diskutovaného vystoupení z roku 2018, kde zazněl nečekaný cover písně Ivana Mládka Jožin z Bažin.