Nothing Else Matters
Metallica

Metallica tehdy byla obrovským pojmem v oblasti metalu a zrovna podepsala kontrakt k odehrání několika koncertů v rámci festivalu Monsters of Rock 1991, kdy měla odehrát společně s kapelami jako Mötley Crue, Pantera nebo AC/DC šňůru obřích koncertů. Věděli však, že v době začátků 90. let, kdy byli lidé mimořádně hladoví po kytarové hudbě, mohou jít ještě dále a posunout se od trash metalového zvuku ke zvuku, který by mohl oslovit běžného posluchače rádií. Spojili se tedy s producentem Bobem Rockem, který ačkoliv v té době ještě nebyl zase takovým velkým producentským jménem jako dnes, už měl na kontě spolupráci s některými populárními legendami rocku osmdesátých let, když spolupracoval kromě punkových kapel jako Young Canadians také na albech Mötley Crue nebo bývalého frontmana Van Halen Davida Leeho Rotha.

Druhou významnou událostí na pozadí, jež dala vzniknout písni Nothing Else Matters, byly lekce klasické kytary absolvované Jamesem Hetfieldem. Ačkoliv to může znít u tehdy ryze tvrdých metalistů zvláštně, ukazuje se na tom, jak kapela hledala neustále nové způsoby, jak by se mohla posunout dále a pomohlo to velkou měrou k přechodu od tvrdých riffů k více melodickému přístupu. Když pak James Hetfield volal domů přítelkyni a měl v čerstvě hlavě postupy hraní na akustickou kytaru, zatímco držel v jedné ruce telefon a na stehně měl "španělku", jen tak si pobrnkával jednou rukou na prázdné struny - a pak najednou! Byl tady slavný začátek Nothing Else Matters. Ambice eponymního alba Metallicy ukazuje také barva obalu, kvůli které se albu nazývá také jako The Black Album (černé album), což odkazuje na jedno z nejslavnějších alb The Beatles a hudební historie vůbec.

Obrovský kulturní význam má píseň krom popularity také z toho důvodu, jak i úplní začátečníci ve hře na kytaru mohou zahrát první riff na akustickou kytaru a postupně na něj nabaloval své nové dovednosti až dospějí k sólu na elektrickou kytaru. Píseň je díky tomu vnímána jako jakýsi cíl, který když dosáhnete, stanete se ze začátečníka pokročilejším kytaristou. Unikátní bylo také spojení metalu a klasické hudby, když Metallica zahrála píseň se symfonickým orchestrem jejich rodného města San Francisca. Ačkoliv to pochopitelně nebylo první spojení těchto odlišných žánrů, dá se to chápat jako jeden z významných kroků, který přispěl k popularizaci později zejména v severo- a východoevropských zemích a Japonsku oblíbeného žánru symfonického metalu.