Wind of Change
Scorpions

Wind of Change je píseň s obrovským historickým významem. Zpívá se v ní o větru, který vál, když byl před dveřmi pád samotného Sovětského svazu. Jakmile ale 9. listopadu 1989 padla Berlínská zeď, stala se píseň také jakousi neoficiální hymnou sjednocení Německa a celého procesu sjednocení rozdělených částí Německa, jež trvalo až do oficiálního sjednocení 3. října 1990.

Zachycení historie Německa i Ruska

Ač je píseň díky videoklipu spojována právě s pádem Berlínské zdi, ta padla až několik měsíců po tom, co píseň již byla sepsána. Na inspiraci přišli Scorpions u samotného zdroje všeho, jak by se dalo říci.

Abychom pochopili historický přesah písně, pojďme si trochu zopakovat historický sled událostí. V roce 1917 svrhli bolševici v Rusku stávající vládu v rámci události zvané Říjnová revoluce. Z ní se zrodilo sovětské Rusko, které se později sjednotilo s dalšími dnešními samostatnými státy a stalo se Sovětským svazem. V roce 1924 převzal vládu nad Sovětským svazem Josif Stalin a již tak autoritativní řízení se ještě více prohloubilo a pod záštitou myšlenek komunismu tvrdě postihovalo lidi kritizující režim.

Během druhé světové války (1939-1945) Rusko bojovalo proti nacistickému Německu. Němci byli zpočátku agresory, ale jakmile se dostali do konfliktu, Sověti neustoupili a statečně zvítězili. Výhra dala Sovětskému svazu jak politickou moc, tak určitou oblibu Sovětského svazu mezi obyvateli východoevropských států a myšlenky komunismu nabraly velkou popularitu mezi osvobozenými částmi Evropy. Po skončení druhé světové války si spojenecké země a Rusko rozdělili části poraženého nacistického Německa a Německo bylo na dlouhé období pevně oddělené berlínskou zdí. Volný pohyb z jedné části země do druhé nebyl možný.

Scorpions se dostali do Ruska ještě před pádem berlínské zdi

Skupina Scorpions vznikla v Hannoveru, městě v západním Německu, ale jakási metaforická myšlenka Berlínské zdi je provázela celý život. Jako snad každý, kdo v té době žil v Německu, museli Scorpions přemýšlet jaké by to bylo, kdyby se narodili na druhé straně zdi. Stejně tak zde byla neustále hrozba válečného konfliktu díky napnutými vztahy mezi USA a SSSR.

Scorpions dostali příležitost zahrát si v Rusku poté, co se totalitní režim této země na konci 80. let začal trochu uvolňovat a vzali tuto událost velice vážně. Poprvé tam hráli v roce 1988 v Leningradě v rámci turné Savage Amusement a stali se teprve druhou západní hudební skupinou, která tak učinila (první byli Uriah Heep, ti zde hráli v prosinci 1987).

V roce 1989 dostala kapela možnost znovu vystoupit na území Ruska. Tentokrát to bylo v rámci moskevského Festivalu míru, kde byli součástí silného seznamu účinkujících zahrnujících také Ozzyho Osbourna, Bon Jovi, Mötley Crüe, Cinderella nebo Skid Row.

Píseň o večeru, kdy byl celý svět konečně na jedné lodi

Zpěvák Klaus Meine se však později svěřil, že zatímco pro americké kapely byl festival jen další štací, pro Scorpions to bylo něco mnohem významnějšího. Celý život žili s napětím spojeným se sovětskou přítomností, ve strachu z možného válečného konfliktu. Měli přátele, jež žili za sovětskou železnou oponou. Jak řekl Meine časopisu Rolling Stone: "Nebyli jsme jen kapela, která o těchto věcech zpívá, byli jsme toho všeho součástí."

Kapela byla v Moskvě už asi týden před festivalem, a právě jejich pobyt včetně samotného Festivalu míru dal Meinemu nápad napsat o situaci v zemi. Nejvíce však inspiroval Maineho jeden večer, kdy byla kapela pozvaná na plavbu po řece Moskvě, kde se sešla skutečně zajímavá sorta lidí.

"Byli tam všichni: Rudá armáda, novináři, hudebníci z Německa, z Ameriky, z Ruska – celý svět byl na jedné lodi. Bylo to jako zhmotnění nějaké vize. Všichni mluvili jedním jazykem. Panovala tam velmi pozitivní atmosféra. Ta noc byla základní inspirací pro Wind of Change," vzpomínal Klaus Maine pro NME.

Pro kapelu Scorpions byla tato hitová píseň důležitá i protože upevnila jejich postavení mezi západními rockovými hvězdami po vlně popularity jejich stadiónového hard rocku, který se dostal až do USA díky popularitě toho, co se někdy anglicky označuje jako hair metal. Tím se myslí americké hardrockové kapely se silnými refrény, spojené samozřejmě i s typickým vzhledem s dlouhými vlasy, který dnes u některých možná vyvolává trochu úsměv.

O tom, jestli píseň není z dnešního pohledu spíše smutná vzhledem k tomu, jaký kurz historie nabrala a ty naděje, které si nejen Scorpions, ale i miliony lidí v Evropě i v USA dávaly do budoucnosti, nebyly falešné, si musí každý vyhodnotit sám. Z písně lze však cítit obrovská nostalgie vyprávějící o tehdejší atmosféře plné nových začátků. A právě tyto skvělé pozitivní momenty z historie již nikdo nevymaže.