(I Can't Get No) Satisfaction
The Rolling Stones

Keith Richards si jeden z nejslavnějších kytarových riffů všech dob doslova vysnil. Uprostřed noci se mu najednou zjevila v hlavě melodie. Richards tak vstal a nahrál si jí na diktafon. Když se poté ráno vzbudil, poslechl si asi 2 minuty hraní klíčového riffu na akustickou kytaru a pak dalších asi 40 minut svého chrápání. Namísto oslavy, že stvořil více než nadějný kytarový riff, který se později stal nejen poznávacím znakem Rolling Stones, ale i rockové hudby jako takové, ale spíše přemýšlel nad tím, kde ho už jenom slyšel.

Zpočátku totiž nemohl uvěřit, že to byl on, kdo riff vymyslel, a tak přemýšlel, od jaké kapely tahle melodie, kterou v noci nahrál, je. Když si nemohl vzpomenout, hrál ho snad úplně každému, koho potkal. Když ho ale nikdo nepoznával, bylo jasné, že je skutečně jeho. Mick Jagger tak měl zelenou k tomu napsat svůj text o tom, jak nemůže dosáhnout uspokojení. Jednak byl text hnán závistí a frustrací nad tím, jak se dostali na vrchol společenské pyramidy nudní korporátní kravaťáci a pozéři, kteří by neměli dostávat rádiový prostor. Druhá část se podle očekávání týká i uspokojení sexuálního. V jedné z nejpřímějších řádků rockové historie tak zazní v českém překladu: "Zlato, přijď asi až za týden. Vidíš, že mám zrovna svoje dny."