Elton John

Životopis

Není pochyb o tom, že Elton John byl jednou z největších popových hvězd 70. let. Jak se ale později ukázalo, ačkoliv sláva Eltona Johna vzplála velmi rychle, dokázal se velmi dobře ubránit rychlému vyhasnutí, které díky osobním i tvůrčím problémům často takovou rychlou slávu doprovázejí. Jeho éra slávy v 70. letech byla pouze první v jeho pozoruhodné kariéře, v níž se držel desetiletí na špici hitparád. Ani jeho kariéra se však neobešla bez velkých dramat, která však všechny naštěstí přežil.

Je to neuvěřitelné a těžko hledat někoho podobně vytrvalého. Mezi lety 1970 a 1996 měl Elton John každičký rok alespoň jeden hit v první čtyřicítce největších hitů jeho domovské Velké Británie. Nejenže tedy byl stále dobrý v porovnání s hudebníky z domoviny, ale musel čelit také celým novým generacím hudebníků z USA, Austrálie, Švédska či jiných zemí, odkud do britských hitparád hudební umělci pronikali.

Jak se z Reginalda Dwighta stal Elton John

Elton John, který byl původně uváděn na trhu jako písničkář, brzy ve své kariéře odhalil, že by mohl se stejnou sebejistotou také vyrábět pop a rock. Ve své kariéře se ale také ponořil do soulu, disko hudby, country, ale i progresivního rocku, filmové hudby a dokonce i muzikálů. Jeho všestrannost, v kombinaci s melodickými dovednostmi, charismatem a také typickým extravagantním vystupováním spojeným však s jeho velmi laskavou duší, se stala jeho vizitkami, díky kterým si jej lidé zapamatovali a díky kterým jej milovali.

Mnoho z jeho písní jako Your Song, Rocket Man, Goodbye Yellow Brick Road a Don't Let the Sun Go Down on Me se staly nesmrtelnými popovými klasikami, které jsou i díky předělávkám mladých hudebníků (např. Your Song nazpívala popová zpěvačka Ellie Goulding), stále velice oblíbené i u mladých generací.

Syn bývalého trumpetisty Royal Air Force se narodil jako Reginald Kenneth Dwight v roce 1947. Na klavír začal hrát už ve čtyřech letech a když mu bylo 11 let, získal díky svému velkému talentu stipendium do Královské hudební akademie. Po šesti letech studia (v jeho 17 letech) ale školu opustil s úmyslem proniknout do hudebního průmyslu.

V roce 1961 nastoupil do své první kapely Bluesology a svůj čas rozdělil mezi hraní se skupinou, sólové koncerty v místním hotelu a vyřizování obchodů pro londýnské hudební vydavatelství.

V roce 1965 hráli Bluesology jako předkapely na turné s americkými soulovými a R&B hudebníky jako Major Lance, Doris Troy a Bluebells. V kapele ale narůstalo napětí mezi členy. Elton John měl zvláštní vztah s bluesovým zpěvákem kapely Long Johnem Baldrym, který by se dal popsat nejlépe jako miluji/nesnáším jej.

Pro Eltona Johna byl Baldry velkým vzorem a přítelem, na druhou stranu nebyl spokojený s tím, jak Bladry kontroloval vše, co kapela dělala. V té době tak ještě stále Reginald Dwight začal čím dál více přemýšlet o odchodu z kapely. Změnil si jméno na Elton John. První jméno pseudonymu si vzal od bluesologického saxofonisty Eltona Deana a druhé právě od Long Johna Baldryho. Ten jej v roce 1968 zachránil, když se Elton John pokusil spáchat sebevraždu kvůli své jiné sexuální orientaci.

Dvojice Elton John a Bernie Taupin boduje

V roce 1968 pozval zpěvák a hudební byznysmen Dick James Eltona Johna společně s textařem a zpěvákem Berniem Taupinem do nově založené nahrávací společnosti DJM. Dvojice spolupracovala velkou rychlostí. Taupin ze sebe doslova chrlil texty. John pak psal hudbu beze změny slov a často tak složili píseň jen za hodinu.

Během příštích dvou let psali písně pro popové zpěváky jako Roger Cook a Lulu. Mezitím Elton John však již nahrával cover verze současných hitů pro desky prodávané v supermarketech. V létě roku 1968 pak konečně začal nahrávat i singly pod svým vlastním jménem.

Obvykle byly tyto písně více rockově a rozhlasové orientované než melodie, které s Taupinem předávali jiným zpěvákům. Písně I've Been Loving You Too Long a Lady Samantha se ale zatím moc dobře neprodávaly. V červnu 1969 vydal své debutové album vydané u svého zaměstnavatele DJM, Empty Sky, které získalo dobré recenze ale málo prodejů.

Pro své druhé album si John s textařem Taupinem najali producenta Guse Dudgeona a aranžéra Paula Buckmastera, jenž Eltonu Johnovi přispěl grandiózními smyčcovými vrstvami. Album bylo vydáno v létě 1970, kdy Elton John pronikl do Ameriky. V srpnu absolvoval svůj první americký koncert v Troubadour v Los Angeles, který získal nadšené recenze a pochvalu od velkých amerických hudebních magnátů Quincyho Jonese nebo Leona Russella.

První velký světový hit Eltona Johna byl Your Song. John jej rychle následoval koncem roku 1970 koncepčním albem Tumbleweed Connection. To dostalo zasloužené rotace v amerických rádiích, kde bylo v té době populární pouštět namísto jednotlivých skladeb celá alba.

V roce 1972 následovaly veleúspěšné singly Rocket Man a Honky Cat. Album Honky Château se stalo jeho prvním americkým albem číslo jedna. V letech 1972 až 1976 byl hitmakingový stroj Johna a Taupina přímo nezastavitelný. Rocket Man zahájila čtyřletou sérii 16 nejlepších hitů v řadě: Crocodile Rock, Daniel, Bennie and the Jets, The Bitch Is Back, Philadelphia Freedom, Saturday Night's Alright for Fighting obsaženy v albech: Don't Shoot Me I'm Only the Piano Player (1973), Goodbye Yellow Brick Road (1973), Caribou (1974), Greatest Hits (1974), Captain Fantastic and the Brown Dirt Cowboy (1975) a Rock of the Westies (1975). Všechna tato alba byla platinová.

Eltonovy trable se sexuální orientací pokračovaly i v polovině 70. let, dokonce kvůli tomu tehdy i ztratil fanoušky

Po krátkém odpočinku se Elton John vrátil s písní Whatever Gets You Through the Night. Přesvědčil i Johna Lennona, aby se k němu připojil na pódiu v Madison Square Garden na Den díkůvzdání v roce 1974. Ukázalo se, že to bylo poslední živé vystoupení Lennona.

V polovině 70. let byly Johnovy koncerty nesmírně populární, stejně jako jeho singly a alba, a pokračoval v nahrávání a vystoupení rychlým tempem až do roku 1976. Tento rok byl pro Eltona Johna zásadní také v osobním životě. V rozhovoru pro Rolling Stone odhalil, že je bisexuál. Později však přiznal, že to byl jen kompromis, protože se bál naplno odhalit, že je ve skutečnosti homosexuál.

V tehdejší stále ještě konzervativní společnosti reagovalo mnoho fanoušků na Johnovu bisexualitu negativně a jeho publikum se na konci 70. let začalo trochu zmenšovat. Pokles jeho rekordních prodejů byl ale způsoben také jeho tvůrčím vyčerpáním. Po roce 1976 John drasticky zkrátil své plány. Oznámil, že nebude vystupovat živě a začal nahrávat pouze jedno album ročně.

John se vrátil v roce 1978 s filmem Single Man, který byl napsán s Garym Osbornem; záznam produkoval žádné Top 20 singlů. Ten rok se vrátil k živým vystoupením, nejprve rušením na turné balíčku Live Stiffs, poté zahájením comebackového turné v roce 1979 doprovázeného pouze perkusionistou Rayem Cooperem.

Mama Can't Buy You Love - píseň, kterou nahrál se soulovým producentem Philly Thomem Bellem v roce 1977, ho v roce 1979 vrátila do první desítky, ale oběť lásky toho roku byla komerčním zklamáním. V příštích třech letech zůstal John populárním koncertním umělcem, ale jeho singly nedokázaly zlomit první desítku, i když dosáhly vrcholu 40.

V 80. letech sice prodej desek Eltonovi Johnovi poklesl, ale vždy vygeneroval alespoň jeden singl, který se ocitl v britském Top 40. V tomto období vydal úspěšné hity Sad Songs (Say So Much) (1984), Nikita (1986), Candle in the Wind (1987) a I Don't Want to Go on with You Like That (1988).

Zatímco jeho kariéra byla i nadále úspěšná, jeho osobní život zasáhl chaos. Od poloviny 70. let byl závislý na kokainu a alkoholu, přičemž se situace ještě zhoršila v 80. letech. V roce 1984 se překvapivě oženil s inženýrkou Renate Blauelem. Pár zůstal ženatý čtyři roky, ačkoli John později přiznal, že si před manželstvím uvědomoval, že je homosexuál.

Smrt Freddieho Mercuryho možná Eltonovi Johnovi zachránila život

V roce 1986 podstoupil na turné operaci hrdla, ale bohužel i poté, co se úspěšně uzdravil, pokračoval v užívání kokainu a alkoholu. Po rekordním pětidenním vyprodání Madison Square Garden v roce 1988 vydražil John všechny své divadelní kostýmy, tisíce kusů memorabilií a rozsáhlou sbírku záznamů prostřednictvím Sotheby's. Aukce byla symbolickým bodem jeho obratu osobního života.

Během příštích dvou let John bojoval se svou drogovou závislostí i bulimií a současně podstoupil operaci náhrady vlasů. Ovlivnila jej hodně smrt jeho blízkého přítele Freddieho Mercuryho. V roce 1991 byl střízlivý a následující rok založil nadaci Eltona Johna proti AIDS. Také oznámil, že věnuje všechny licenční poplatky ze svého prodeje na výzkum AIDS.

V roce 1992 se John vrátil k aktivnímu nahrávání. V roce 1994 spolupracoval s textařem Timem Riceem na písních pro Disneyho animovaný film Lví král. Jedna z jejich spoluprací, Can You Feel the Love Tonight, získala Oscara za nejlepší původní píseň a Grammy za nejlepší mužský popový vokální výkon.

Johnovo album z roku 1995, Made in England, pokračovalo ve svém návratu a vyvrcholilo u čísla tři v britských hitparádách a u čísla 13 v USA . Jeho úspěch však zastínila Johnova reakce na tragickou smrt princezny Diany. Znovu nahrál píseň Candle in the Wind, která byla původně adresována Marilyn Monroe, přičemž Taupin upravil text a píseň Candle in the Wind se stala – teď se dobře podržte – druhou nejprodávanější písní všech dob po celém světě. Jen v roce 1997 se jí prodaly více než tři miliony kopií pouze v USA. 14 týdnů vydržela na prvním místě a byl to Johnův největší hit vůbec.

Pro svůj další projekt se John sešel se spolupracovníkem z hudby pro Lvího krále Timem Riceem, aby napsal písně pro Disneyovu Broadwayskou hudební adaptaci příběhu Aidy.

V roce 1998 byl Elton John pasován anglickou královnou na rytíře a s nástupem 21. století se stal váženým hostem celosvětově sledovaných společenských akcí pořádaných královskou rodinou. V roce 2011 se zpěvák usadil v Las Vegas. O tři roky později se John znovu sešel s Burnettem, aby nahrál Wonderful Crazy Night - jeho první album, které představovalo jeho turné kapelu od The Captain & the Kid.

Elton John zahájil své poslední turné, přezdívané Farewell Yellow Brick Road, v září 2018. První ze série retrospektivních akcí, které probíhaly až do roku 2020. Největší ohlas asi sklidil Rocketman, životopisný film režiséra Dextera Fletchera z roku 2019, kde jej hraje Taron Egerton a Jamie Bell ztvárňuje jeho pravou ruku Taupina. John a Taupin přispěli k příležitosti vydání filmu novou skladbou (I'm Gonna) Love Me Again. Ta byla nahrána jako duet s hercem Egertonem a později píseň získala Oscara za Nejlepší píseň. Na konci roku 2019 vydal John svou monografii nazvanou prostě jako Me (Já).